Východní částí Národního parku Podyjí

Průběh trasy:

Znojmo – údolí Gránického potoka – Hradiště – Králův stolec – Podmolí – Šobes – Havraníky – Sealsfieldův kámen – Popice – Konice – Kraví hora – Znojmo

Charakteristika:

Okružní cyklotrasa východními partiemi Národního parku Podyjí reprezentovaného zde vedle hlubokého skalnatého kaňonu Dyje, před městem Znojmem částečně zatopeného Znojemskou přehradou, žulovou plošinou Českomoravské vrchoviny sklánějící se do rovin Dyjskosvrateckého úvalu a porostlou jedinečnou přírodní scenérií vřesovišť. Velmi členitý reliéf většiny trasy předznamenává její náročnost. Trasa tedy vedle toho, že zavede návštěvníka k atraktivním místům, opakovaně překovává hluboké zářezy údolí potoků a řeky Dyje, a má tak velká převýšení. Částečně terénní cesty a asfaltové silnice mají shodně prudká stoupání a klesání, navíc jsou zde zúžená místa a značně nerovné povrchy. U Havraníků a z Popic do Znojma trasa vede po terénních cestách a pěšinách, za to však jedinečnou vřesovištní krajinou. Z Havraníků do Popic je škoda nevyužít zajížďky na jedinečný vyhlídkový bod nad nejstrmější částí dyjského kaňonu Sealsfieldův kámen.

Parametry trasy:

Náročnost trasy: Turista
Délka trasy: 35 km
Vhodný typ kola: Krosové
Turistická oblast: Znojemsko a Podyjí

Popis:

Dvě tváře jihomoravského Znojemska – polní krajina dyjského úvalu a lesy a kaňony Vysočiny – se setkávají v místě východní hranice dnešního Národního parku Podyjí. Žulová kra Vysočiny zde trčí jako okraj pravěkého kontinentu nad pobřežní čárou mělkých rovin, řeka Dyje si naposled prořezává cestu skalami a náhle končí svou dlouhou cestu zalesněnými údolími vtokem do zemědělské krajiny. Přesně na místě přechodu jedné krajiny do druhé rozkročeno mezi poli a skalami rozkládá se odedávna město Znojmo. S nepřerušenou historií pramenící z dob Velké Moravy, a pravděpodobně ještě staršího keltského a germánského hradu, patří k nejkrásnějším a na historické památky nejbohatším městům. Zástavba se zdvihá od nizko položené Louky s monumentálními budovami býv. premonstrátského opatství a románskogotickou bazilikou Panny Marie a sv. Václava na březích řeky Dyje k historickému centru se spletí křivolakých uliček původního pozdně románského půdorysu z poč. 13. st., odděleného od nového města z velké části zachovanými hradbami. Hradbám dominuje zachovaná gotická Vlkova věž nad jednou z městských bran. Vysoko nad střechy domů se vypíná štíhlá silueta radniční věže z 15. st., charakteristické dominanty Znojma. V suterénu radnice začíná i návštěvnický okruh částí proslulého podzemí, které má místy až 5 pater a je vesměs tvořeno propojenými býv. sklepy měšťanských domů a labyrinty útočištných chodeb. Nejvyšší partie znojemského ostrohu zaujímá církevní komplex gotického kostela sv. Mikuláše v sousedství s unikátní patrovou Svatováclavskou kaplí z 16. st. vystavěnou přímo v městských hradbách na skále vysoko nad dyjským údolím. Protější výšinu pak zaujímá prostor někdejšího hradu, staletími přeměněného částečně na expozice Jihomoravského muzea, a komplex býv. pivovaru Hostan, v jehož areálu se nachází největší znojemská historická perla - hradní rotunda sv. Kateřiny s románskými nástěnnými malbami s přemyslovskou tématikou z r. 1134. Na protější straně návrší v budovách pův. minoritského kláštera z pol. 13. st. pokračují muzeální expozice včetně zmínky, že se jedná o někdejší místo, kde byl uložen král Přemysl Otakar II. po té, co padl v bitvě na Moravském poli.

 

Hluboké údolí potoka Gránice oddělující znojemský hrad od Hradiště sv. Hyppolita v místě jeho soutoku s Dyjí, sloužilo za přirozenou ochranu i tomuto velkomoravskému strážnímu místu, které až dodnes zůstalo protějškem Znojma. Jen účel se změnil s obranného na duchovní. Kostel sv. Hyppolita je dnes klášterním chrámem ženského řádu sv. Karla Boromejského, ošetřovatelského řádu, který zde má své národní ústředí. Výšina shlíží k dyjskému údolí přes nesčetné kamenné terasy v minulosti osázené vinicemi a sady, které si zachovaly ráz starobylosti i nyní, kdy zde rostou např. poslední zbytky vzácných starých ovocných odrůd, jakými jsou např. mišpule.

 

Průjezd hlubokým Gránickým údolím a výstup na Hradiště je vstupní branou do okruhu východní částí Národního parku Podyjí, který umožní shlédnout nejcennější místa této části unikátní přírody dyjského kaňonu. První vyhlídkou – ze severního břehu Znojemské přehrady – je dřevěný altán Králova stolce. Vysazen na horní hraně údolí skýtá pohled do hloubky zalesněných svahů obklopujících jinak nepřístupnou přehradu, i na nedaleké Znojmo rozprostírající se za koncem údolí ve směru toku řeky. Shlížel-li odsud na přechod svých vojáků přes řeku král Jan Sobieski, když táhl na pomoc Turky obležené Vídni, jak o tom hovoří legenda, zjistit nelze. Jisté jen však to, že legenda dala místu název i poetické kouzlo.

 

Cyklotrasa 5000 křižující lesní partie nad severními svahy dyjského údolí přivádí nás posléze k první změně směru na naší cestě v Podmolí. Malebná pohraniční vesnička s ještě malebnější cyklistickou hospůdkou při hlavní trase otáčí naši jízdu k proslulé vinici Šobes na ostrohu nad posledním velkým meandrem Dyje. Unikátnost polohy zdejší vinice byla prý snad známa již Římanům. Jisté je, že znalost pěstění vína dospěla do střední Evropy nejpozději s nimi. Od těch dob dává Šobes dozrát vínům, které zdobí tabule prezidentských recepcí na Pražském hradě a dost možná i jiných královských a ministerských hostin. Ochutnávku jedinečných vín je možné zastihnout v sezóně v dřevěném kiosku u turistické stezky přímo na šobeské vinici.

 

Řeku v údolí překonává úzká visutá lávka, kde budete muset ze sedla kola na chvíli sesednout. Za druhý břehem pak začíná svět vřesovišť, kterými je nejvýchodnější část Národního parku Podyjí typická. Rozložena nad horní hranou údolí vytváří ve více či méně odlesněné krajině ostrovy i rozsáhlé louky na chudé skalnaté půdě a poseté velkými žulovými balvany. Jedinečný suchomilný porost dotváří občas až nekonečné koberce vřesu či keříky kručinek, které proměňují krajinu do neskutečných scenérií jako z jiného světa. Nejbarevnější jsou na podzim, kdy se k fialovému vřesu přidá žlutá barvy listí bříz na pozadí stálezelených borovic. Pás vřesovišť se táhne od jižního Havranického, přes Popické a Konické kopečky až po Kraví horu na severu, a naše trasa tento jedinečný kout postupně prokřižuje.

 

Vinařské obce Hnanice, Havraníky, Popice a Konice usazené v tomto žulovém vřesovištním pásu mají v sobě zachovány jak typické rysy vinařských kolonií, tak místy i možnost vinné ochutnávky domácí produkce. Stinnou stránkou může být vcelku žalostný stav historických památek, jakými jsou převážně kostely. Region zbavený po II. svět. válce původního německého obyvatelstva pečuje nyní raději o vlastní domy, sklípky a vinice, než o kulturní a duchovní dědictví, které zůstává stranou zájmu a pozapomenuto pustne.

 

Nad jižním břehem dyjského kaňonu, nedaleko Popic a Konic trčí nad hranou údolí skála – Sealsfieldův kámen. Překrásná vyhlídka do hloubky údolí na stružku řeky v hloubi lesů a klikatící se údolí proměněné na podzim v malířskou paletu plnou barev skýtá jedinečný zážitek snad nejhezčího místa Podyjí. Až na ten nevyslovitelný název, který dostalo po místním rodákovi z Popic, Karlu Postlovi, spisovateli proslaveném v Americe pod jménem Charles Sealsfiel. I pro něj byla tato vyhlídka oblíbený místem.

 

Krátká odbočka z kraje vřesovišť k dyjskému údolí je vyznačena stezkami 5001 a 5001A, které nás dovedou zase zpět na původní trasu u Konic. Závěr našeho výletu představuje rozsáhlé vřesovištěm porostlé návrší Kraví hora (347 m n. m.), která leží naproti samotného Znojma údolí Dyje. Je odtud další jedinečný výhled tentokrát na celé město zdobené věžemi kostelů a radnice a obehnané terasami hradeb. Strmý sjezd k řece nás přivádí zpět na trasu, které nás dovede opět do centra města nebo na znojemské nádraží.

 

Doporučujeme navštívit:

Znojmo: staré město; radniční věž; podzemí; rotunda sv. Kateřiny; hrad; Jihomoravské muzeum; kostel sv. Mikuláše; kaple sv. Václava; Vlkova věž

Králův stolec: vyhlídka

Šobes: viniční trať s ochutnávkou

Havraníky: vřesoviště; vinice s ochutnávkou

Sealsfieldův kámen: vyhlídka