Kunštátsko a Olešnicko - vše v jednom

Průběh trasy:

Letovice – keltský skanzen Isarno – Křetínská přehrada – Vranová – Vřesice – Sulíkov – Veselka – Ústup – Zelenkův kopec, rozhledna – Kněževes – Olešnice – Křtěnov – Louka, zřícenina hradu – Hodonín – Černovice – Tasovice – Hluboké u Kunštátu – Sychotín – Kunštát – Rudka, Jeskyně Blanických rytířů, Burianova rozhledna – Nýrov – Lhota – Letovice

Charakteristika:

Malebný kraj nad říčkou Křetínkou možno nazvat „střechou Moravy“ ne snad pro jeho nadmořskou výšku, ale pro neskutečnou šíři rozhledů, které výšiny a hřebeny mezi městy Kunštátem a Olešnicí skýtají. Spíše zemědělský náhorní kraj Olešnicka kontrastuje s lesnatými hřebeny a údolími, a lučinatými svahy Kunštátska, které chrání pro jeho přírodní ryzost a malebnost pod křídly přírodní park. Krajina rozhleden, zastrčených lesnatých údolí, kopců korunovaných krásnými zámky a čisté přírody, kterou zde najdete, jistě potěší každého. Značná členitost terénu činí z toho okruhu zároveň vítanou výzvu i pro zkušené cyklisty, i přes to, že většina trasy je vedena po asfaltových površích.

Parametry trasy:

Náročnost trasy: Turista
Délka trasy: 47,6 km
Vhodný typ kola: Krosové
Turistická oblast: Moravský kras a okolí

Popis:

Letovice, malebné a starobylé město v údolí horního toku řeky Svitavy je svou polohou na hlavní vlakové trati z Brna do České Třebové ideální výchozí místo. Nad městem zaujme zářící fasáda zámku na nejvyšším místě zalesněného kopce nad městem. Dnešní podobu získal díky majiteli, který mu vrací původní lesk a otevřel jeho interiéry i park veřejnosti. Pohledu z náměstí neunikne i bílá fasáda gotického kostela sv. Prokopa ze 14. stol. Ke kterému vede kryté schodiště. A konečně si nelze nevšimnout stejně zářící fasády Kláštera Milosrdných bratří s kostelem sv. Václava, kde nyní sídlí nemocnice.

Od vlakového nádraží do zadního cípu náměstí, kde je křižovatka cyklistických tras, nás dovede cykotrasa č. 5160, která bude naší průvodkyní i na další cestě ven z města směrem na Křetín do údolí říčky Křetínky. Hned na konci zástavby je ukazatel odbočky ke Keltskému skanzenu Isarno situovanému ve zdejším lomu. Od bran keltské vesnice nás cyklotrasa 5160 stále po silnici vyvádí vzhůru na hráz Křetínské přehrady, která je nejvýznamnější rekreační plochou na severu Jihomoravského kraje. V hladině této malebně situované přehrady se zrcadlí protější zalesněné kopce, rozsáhlá budova někdejšího statku a nyní luxusního hotelového komplexu Dvůr Svitavice.

Hladinu přehrady opustíme u šipky směrem na obec Vranová, kde zároveň přesedláme na značení cyklotrasy č. 5161. Tato nás nejprve stoupáním provede vesnicí, jímž se z křetínského údolí zdviháme o celých 200 výškových metrů až na náhorní hřeben, kterého dosáhneme u vesnice Sulíkov. Od Sulíkova začínáme nyní sledovat cyklistickou trasu č. 5085, ale především se v našem zorném poli změnil zcela typ krajiny, kterou nyní budeme projíždět. Ocitli jsme se na náhorní planině ve výšce nad 600 m n.m. a další cesta silnicí, která kopíruje po hřebeni, nebo spíše po horní hraně hluboko pod námi situované údolí Křetínky, nabízí doširoka otevřenou krajinu Olešnicka. Podél cesty záhy míjíme návrší Špilberk (653 m n.m.), které má proslulost skvělého rozhledového bodu skýtajícího za dobré viditelnosti pohled na severním okraji obzoru na hřebeny Jeseníků, Orlických hor a Krkonoš, zatímco na jihu je možné dohlédnout až k charakteristické siluetě Pálavy. Nejbližší rozhledna vyrostla na sousedním Zelenkově kopci, kterého dosahujeme po projetí severní částí malé vesnice Ústup. Dřevěná dvoupodlažní rozhledna je situovaná na návrší u silnice, spolu s odpočívadlem, stojanem na kola a infotabulí Mikroregionu Olešnicko, který se o její vybudování zasloužil.

Za Zelenkovým kopcem nás stále po trase č. 5085 čeká malá vesnice Veselka, u které sice zaujme při sjezdu k ní pole fotovoltaických panelů, nemělo by nám však uniknout, že vesnice skrývá soubor krásných roubených a poloroubených staveb, díky nimž je zapsána do seznamu chráněných vesnických zón. Pomalu klesající náhorní cesta obkružuje Olešnici od severu přes Kněževes a dlouhým klesáním dovádí do centra regionu, jímž je městečko Olešnice, proslavené zejména moderní době mlékárnou a mezi etnografy a folkloristy modrotiskovou dílnou rodiny Danzingerů.

Stále po cyklotrase č. 5086 projedeme od kostela krátce po frekventované silnici 362 asi 150 m, a po té prudce zahneme vpravo na klidnější ulici, která nás po pár desítkách metrů dovede k Danzingerově dílně. Jižním směrem opouštíme Olešnici směrem do údolí potoka Hodonínky, projedeme okrajem vesnice Křtenov s infotabulí a přes mírní návrší dospějeme na dohled osaměle stojícího zemědělského areálu Louckého dvora spjatého s osudy nedalekého hradu Louka. Po cyklistická odbočce na trasu č. 5089 je možné pustit se do strmého kopce se zbytky zmíněného hradu Louka. Za Louckým dvorem klesáme do zužujícího a zahlubujícího se údolí u vesnice Hodonín. Malebná víska rozložená po svazích a u potoka Hodonínky. Období II. světové války si vybralo toto místo za vyhlazovací tábor pro Romy, na jehož existenci upomíná památník na lesním místě zvaném Žalov, a k němuž ukazuje směr cedule „Památník obětem tzv. cikánského tábora“. Moderní doba pak proťala údolí Hodonínky širokou autostrádou silnice I. tř. č. 19 spojující Žďár n. Sáz. s Prostějovem, která především v pracovních dnech představuje frekventovanou tepnu.

Po opatrném překonání silnice č. 19 mineme krásnou návesní kapli nás čeká další náročné stoupání. Trasa vede sice stále po asfaltové cestě, ale potřebujeme překonat další výrazný výškový rozdíl mezi dnem údolí a návršími Svratecké hornatiny, která oplývá velmi členitým reliéfem a údolí Hodonínky je její vstupní branou. Cesta se noří do hlubokých smrkových lesů a nedaleko rekreační chaty Hodůvka opouštíme cyklotrasu č. 5086 a nastoupíme na trasu č. 5142, která bude od tohoto místa v celé své délce naší průvodkyní skrz Kunštátsko až zpět do Letovic.

Pokračující stoupání lesem nás nakonec vyvede na náhorní plošinu u vesnice Černovice, kde na rozcestí na návsi pod rozlehlou barokní farou a kostelem Narození sv. Jana Křtitele měníme směr cesty z jižního na severovýchodní. Za vesnicí směrem na Tasovice vystoupáme ještě na malé návrší, odkud se otevřou výhledy severním směrem na většinu dosud projeté trasy Olešnickem, zatímco po naší pravé ruce k jihu stojí hluboké lesy a údolí Svratecké hornatiny. Za Tasovicemi vstoupíme do hranic přírodního parkual Halasovo Kunštátsko. Toto představuje na naší cestě přírodně nejmalebnější, leč reliéfně nejčlenitější část našeho výletu. Získaná nadmořská výška nám ale umožňuje pokochat se krásami kraje z dlouhých, místy až strmých sjezdů. Ten první nás čeká hned po překonání malého návrší nad Tasovicemi, kdy se nám otevře hluboká kotlina s vesnicí názvu vpravdě vystihujícího její polohu Hluboké u Kunštátu. Sjezd do vesnice se místy stává tak strmým, až je třeba mít se na pozoru, zatímco na protější straně svahu kopce za vesnicí vidíme stejně strmě stoupající silnici, kterou budeme Hluboké opět opouštět ve směru na Kunštát. Strmý výjezd z vesnice po silnici není zdaleka tak náročný a po krátké době se zlomí do dalšího dlouhého a posléze prudkého sjezdu ve směru na Kunštát. Překrásné výhledy především na nově opravenou fasádu kunštátského zámku v druhé polovině sjezdu zakryje les, jímž sjedeme až na úpatí zámeckého kopce do osady Sychotín. Zde opětovně narazíme na frekventovanou silnici I. tř. č. 19 a centra Kunštátu nelze dosáhnout jinak než s jejím využitím. Pozornost je tedy opět na místě.

Město Kunštát se rozkládá jako perla uprostřed členité krajiny zalesněných kopců, luk i polí. V jihozápadní části se vypíná na kopci zámek přestavěný z někdejšího hradu a obklopený zámeckou oborou. Náměstí je v horní části zakončeno barokním kostelem sv. Stanislava, zatímco jeho rozlehlý prostor zdobí např. kašna nebo sochou nejvýznamnější kunštátské historické osobnosti „krále Jiřího z Kunštátu a Poděbrad“ jak místní neopomenuli na podstavci uvést. Město je proslulé i tzv. kunštátskou keramikou, jejíž slávu šíří i hrnčířské jarmarky pravidleně ve městě konané.

Stále po cyklotrase 5142 opustíme Kunštát okolo kostela horní částí náměstí a po stoupající silnici, která obtáčí vrch Milenka (579 m n.m.) korunovaný vysokou zděnou a veřejnosti přístupnou Burianovou rozhlednou, pojmenovanou o někdejším starostovi Kunštátu, dojedem do sousední Rudky. Na kraji vesnice právě na svazích vrchu Milenka tvořil v minulosti sochař Stanislav Rolínek, prvorepublikový umělec, který zde v pískovcových skalách zanechal vytesaný labyrint jeskyně Blanických rytířů s množstvím soch spících rytířů (dílo dokončili jeho následovníci). Celý areál je přístupný veřejnosti a kdo jede okolo neměl by návštěvu tohoto uměleckého unikátu pominout.

Za vesnicí Rudkou nás cesta vyvede na poslední vyvýšenou část naší trasy – přes svěží hluboký smrkový les a okolo pískového lomu dojedem silnicí do osady Nýrov ležící na samé poslední východní výspě Hornosvratecké vrchoviny nad údolím řeky Svitavy. Za Nýrovem poslední úsek výletu, který jediný nevede po asfaltové cestě, ale v délce asi 2 km polní, lesní a znovu polní cestou klesá do osady Lhota nad Letovicemi. Závěrečný sjezd ostrými serpentinami již znovu po silničním asfaltovém povrchu nás přivádí z nezvyklé strany a skýtá neobvyklé pohledy na Letovice, kde se po překonání mostu přes řeku a železničního přejezdu opětovně ocitáme na hlavním letovickém náměstí, kde náš výlet končí.
   
Doporučujeme navštívit:
Letovice: zámek, gotický kostel sv. Prokopa, keltský skanzen Isarno
Křetínská přehrada: koupání
Zelenkův kopec: rozhledna
Olešnice: modrotisková dílna rodiny Danzingerů, muzeum strašidel a postav pověstí Olešnicka, rozhledna na vrchu Kopaniny
Louka: zřícenina hradu
Hodonín: památník romského vyhlazovacího tábora tzv. Žalov
Kunštát: zámek, náměstí
Rudka: jeskyně Blanických rytířů, Burianova rozhledna