Jak udržet kolo ve formě? …aneb základní údržbu zvládnete sami

Jedno z oblíbených cyklistických úsloví říká:“Kdo maže, ten jede!“. To je samozřejmě pravda, ale aby to vždycky jelo, tak jak má, pouze mazat nestačí. Proto se dnes zaměříme na běžnou údržbu kola, která patří k jeho bezproblémovému provozu.

Základní servisní úkony zvládne každý průměrně zručný cyklista, a proto s nimi není třeba živit servismany v cykloservisech. Většina dnes popisovaných zásahů většinou totiž nevyžaduje ani žádné speciální vybavení dílny.

Začneme hezky odspodu – od plášťů a kol.

Pláště neboli pneu na kole určitě foukal (hustil) skoro každý. Jak již bylo zmíněno v článku zaměřeném na vybavení domácí dílny, je velká dílenská pumpa její velmi vhodnou a používanou součástí. Správně nafoukané pláště usnadní vaše cesty, zlepší komfort jízdy, urychlí odvalování plášťů a pomohou předcházet možným defektům.

Oblíbená a asi nejčastěji používaná metoda foukání „podle palce“, kdy palcem zkusíte, jestli už je plášť dost nafoukaný je sice mnohokrát vyzkoušená, ale v případě, že máte k dispozici velkou pumpu s manometrem (měřič tlaku v pláštích) je vhodné foukat dle údajů doporučených výrobcem pláště.

Kde tyto informace najdete? Na boku každého pláště. Každý výrobce udává u každého modelu doporučené rozmezí tlaků vhodných pro huštění. Údaje jsou udávány v jednotkách BAR nebo psi, které najdete také na číselníku manometru na pumpě. Nižší tlak je vhodný v případě, že chceme, aby vzorek pláště více kopíroval terén a jízda byla pohodlnější. Vyšší tlak pak naopak zrychluje odvalování a je vhodný pro suchý a pevný podklad – např. pro přesuny po asfaltových cyklostezkách. 

IMG_5677

Čas od času není od věci zkontrolovat napnutí špic ve výpletu, vycentrování obou kol a také ložiska v obou nábojích. V případě, že jsou kola rozcentrovaná nebo některý z nábojů při roztočení přidrhává, svěřte je svému oblíbenému cykloservisu, v případě, že se na jejich opravu necítíte.

Jestliže v podsedlové brašničce vozíte rezervní duši pro případ defektu, také si na ni občas vzpomeňte a zkontrolujte její stav, aby vás při výměně v terénu nepřekvapila např. prodřením.

Dále se zastavíme u komponentů, díky kterým můžeme kolo zastavit, tedy u brzd.

Správně fungující brzdy umožní bezpečnou jízdu bez zbytečných adrenalinových chvilek. U klasických ráfkových brzd je vhodné sledovat opotřebení brzdových špalíků a také jejich pozici vůči brzdné ploše na ráfku. Špalík by měl na ráfek dosedat rovnoměrně a při povolení brzdy by neměl škrtat ani o plášť ani o ráfek. Jestliže je životnost špalku u konce, je vhodné jej vyměnit. Kromě lepší funkce brzd prodloužíte také životnost ráfku.

Ekvivalentem špalků jsou u kotoučových brzd brzdové destičky. Jejich životnost nejvíce závisí na podmínkách, jakých jezdíte. Čím horší podmínky, tím rychleji obvykle materiál na destičkách ubývá. Při probrždění destiček „na kov“ můžete zničit také brzdový kotouč, proto se i zde vyplatí sledovat jejich stav.

Nyní přejdeme k mozku celého kola, tedy ke kompletu určeného pro řazení.

Zde konečně můžeme uplatnit rčení zmíněné na začátku dnešního článku. Dobře namazaný řetěz je samozřejmě vizitkou každého správného cyklisty. Před mazáním samotným je vhodné řetěz nejprve důkladně očistit teplou, mýdlovou vodou nebo přípravkem k tomu určeným. Poté je třeba nechat řetěz alespoň mírně oschnout. Mazání lze provádět několika způsoby a typy maziv. Nejčastěji se dnes praktikuje mazání olejem ve spreji, které je „čisté“, rychlé a jednoduché. Po mazání necháme olej, aby se dostal do pohyblivých částí řetězu a poté ho otřeme hadříkem, abychom odstranili přebytečné mazivo, které by jinak sloužilo pouze jako lapač nečistot. Při mazání je vhodné mezi ráfek a řetěz vložit hadřík, abychom nevědomky nenamazali například brzdné plochy na ráfku.

IMG_5767

Když už jsme v předklonu, můžeme namazat i další pohyblivou součást kola, která má tendenci „zpívat“, když namazána není – kladky u přehazovačky. Kladky fungují jako vodítko řetězu, točí se tedy neustále a často jim mazání dojde dříve než řetězu. Občas je také vhodné očistit jejich ozubení, které má tendenci lapat nečistoty z řetězu a vytvářet z něj poměrně tvrdý povlak.

Na správný chod řadicích páček, dualů nebo otočných rukojetí má největší vliv aktuální stav bovdenů. Jestliže jsou zaneseny nečistotami, je řazení nepřesné a i chod páček nemusí být zcela ideální. Bovdeny je proto vhodné občas prostříknout teflonovým olejem a používat kvalitní koncovky, které pomohou předcházet vnikání nečistot dovnitř bovdenu. Při častém používání kola se doporučuje bovdeny jedno za 1-2 roky kompletně i lanky vyměnit. To platí nejen pro řazení, ale také pro lankové vedení brzd.

Rychlé doladění správného řazení můžete provést zvyšováním nebo naopak snižováním pnutí lanek vedených k přehazovačce a přesmykači pomocí stavěcích šroubů. Ty naleznete u obou řadicích mechanismů a také u některých přehazovaček (Shimano). Vymezení rozsahu přesmykače a přehazovačky pak lze provést pomocí dorazových šroubů, které nalezneme na obou měničích. Každý ze šroubů je určen pro jinou polohu (horní a dolní).

Návod na vyladění správné funkce řazení najdete v dalším z článků.

Kromě této základní údržby je vhodné občas zkontrolovat i jiné části kola, ať už se jedná o hlavové složení a možnou vůli v něm, středové složení či pedály, které jsou jedním z nejvíce namáhaných komponentů na kole. Zapomínat nelze ani na odpružené části kola – odpružené vidlice často vyžadují „zvláštní režim“, a protože se často jedná o nejdražší část celého kola je vhodné péči o ni opravdu nezanedbat.