Evropský zelený pás

Hranice rozdělují, příroda spojuje

Greenbelt-logoŽelezná opona představovala unikátně dlouhý pás „území nikoho“ mezi Východem a Západem, který byl i několik kilometrů široký. Vstup do tohoto hraničního pásma byl bez zvláštního povolení zcela zakázán, hospodářské aktivity byly silně omezeny. Paradoxně tak byl vytvořen unikátní „zelený pás“ napříč celou Evropou, jenž byl ušetřen větších negativních zásahů lidské činnosti, včetně jinde hojného znečištění a snížené biodiverzity. Není proto náhodou, že krátce po pádu železné opony a následném zpřístupnění tohoto území pro veřejnost začaly nejcennější přírodní lokality zeleného pásu získávat ochranu jednotlivých států, např. v podobě národních a přírodních parků, biosférických rezervací i chráněných území Natura 2000.
Byť zmiňované území představovalo zejména zakázané pohraniční pásmo států východního bloku, do velké míry z něj kvůli utichlé přeshraniční lidské činnosti profitovala i přilehlá příroda bloku západního. Z ochrany zeleného pásu se tak i díky této skutečnosti postupem času stala celoevropská iniciativa, která navázala na původní myšlenku ochrany zeleného pásu mezi Východním a Západním Německem, k níž se již v prosinci 1989 zavázalo více než 400 ochránců přírody na setkání v bavorském městě Hof poblíž hranic s NDR. Právě zde tehdy vznikl i název „zelený pás”.

V současné době jsou kroky desítek organizací a zájmových skupin k ochraně Evropského zeleného pásu koordinovány evropskou koordinační skupinou, jejímž českým zástupcem je Nadace Partnerství. Evropský zelený pás s délkou téměř 12.500 km prochází územím 24 evropských států a v roce 2003 se jeho patronem stal bývalý sovětský prezident Michail Gorbačov.
Třebaže se nedá říci, že zelený pás představuje zcela souvislé území původních ekosystémů, můžeme si jej představit jako osu náhrdelníku, která spojuje v evropském měřítku unikátní koncentraci přírodních perel a dalších cenných přírodních lokalit s bohatým výskytem flóry a fauny, včetně mnoha ohrožených druhů. Právě pro ně je možnost bezpečnější migrace mezi jednotlivými územími a státy rozhodující v posílení jejich populací a právě pro ně je naopak hrozbou hospodářsky a stavebně intenzivně využívaná krajina. V době znovuotevřených hranic a rozvoji ekonomicky zaostalých příhraničních regionů (především těch v bývalém východním bloku) je proto velice důležité s touto skutečností počítat a zamezit fragmentaci biotopů. Problémem může být jak průmyslové zemědělství, tak výstavba velkých hotelových, bytových a sportovních komplexů či nových silnic. Receptem naopak může být přeshraniční spolupráce a harmonizace statutu ochrany přírody na obou stranách hranic, které zvýší efektivitu ochrany životního prostředí a pomohou rozvoji šetrných forem turistiky, jako je cykloturistika, pěší či malá vodní turistika.
Zájem o přírodní bohatství zeleného pásu ale nemusí být postaven proti zájmu na ekonomickém rozvoji příhraničních oblastí. Naopak – ať již se však jedná o rozvoj turistického ruchu, zemědělství či průmyslu, je třeba dbát zásad udržitelnosti, tedy šetrné integrace lidských aktivit do daného prostředí. Důležitý je zde lidský rozměr a respekt k přírodnímu a kulturnímu bohatství. Pro přírodu výhodné a zároveň pro místní obyvatele ekonomicky atraktivní mohou být menší a střední podniky zaměřené na tradiční řemesla a služby využívající lokální zdroje. Touto cestou je i utvářena unikátní identita daného regionu, která může sloužit jako dobrý marketingový nástroj rozvoje turistického ruchu.
Další informace můžete nalézt na www.europeangreenbelt.org, www.experiencegreenbelt.de nebo www.erlebnisgruenesband.de

Zelený pás na jižní Moravě

Zelený pás České republiky v sobě skrývá vysoce cenné oblasti, což dokazuje existence dvou přeshraničních národních parků (Šumava a Podyjí), čtyř chráněných krajinných oblastí (CHKO Český les, Šumava, Třeboňsko a Pálava) a dokonce i tří biosférických rezervací (Šumava, Třeboňsko a Dolní Morava), jež vyhlašuje Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO). Mimo to je chráněno několik desítek maloplošných území, jako jsou (národní) přírodní rezervace, (národní) přírodní památky a přírodní parky. V neposlední řadě u nás zelený pás hostí desítky chráněných území Natura 2000, které byly vyhlášeny v rámci členství v Evropské unii.
Na rozdíl od povětšinou zalesněné kopcovité až horské části zeleného pásu v Čechách, pokračuje jeho jihomoravská část v mnohem nižších nadmořských výškách. Kulturní krajina zde má navíc více zemědělský než lesohospodářský charakter, což se promítá do množství polí, luk a samozřejmě i vinic, s nimiž je jižní Morava neodmyslitelně spjata.
Největšími perlami jihomoravské části zeleného pásu jsou národní park Podyjí a biosférická rezervace Dolní Morava, jejíž součástí je chráněná krajinná oblast Pálava, Lednicko-valtický areál a oblast lužních lesů jižně od Břeclavi po soutok Dyje s Moravou. Je jistě zajímavostí, že kromě státních hranic s Rakouskem, respektive bývalé železné opony, celé území jihomoravského zeleného pásu sjednocuje i řeka Dyje protékající územím od západu na východ. Dyje tak tvoří druhou páteř zeleného pásu jižní Moravy, která se na několika místech dokonce shoduje s tou první, státní hranicí s Rakouskem. Pěší turistické trasy zeleného pásu jižní Moravy, o kterých dále bude řeč, jsou pak téměř výhradně koncentrovány do národního parku Podyjí a biosférické rezervace Dolní Morava. Značené turistické trasy, na něž je v textu odkazováno, naleznete v mapových výřezech na konci této brožury.

Obr. 019: Významnou úlohu v zeleném pásu jižní Moravy hrají vodní plochy

Národní park Podyjí

Národní park Podyjí byl vyhlášen na území bývalé chráněné krajinné oblasti dne 20. března 1991. Jeho území zajišťuje ochranu 40 km dlouhého a až 220 m hlubokého meandrovitého údolí řeky Dyje mezi Vranovem nad Dyjí a Znojmem. Byť se s rozlohou 63 km² (a 29 km² ochranného pásma) jedná o nejmenší národní park u nás, šíří přírodního bohatství si rozhodně nezadá i s mnohem rozsáhlejšími chráněnými územími. Nejvyšší statut ochrany přírody si tento park vysloužil nejen pro své hluboké říční údolí, jež je dost možná nejzachovalejším v celé ČR, ale také pro vřesoviště a stepní lada při východním okraji. V Podyjí se potkávají rostlinné a živočišné druhy typické pro chladnější hercynskou oblast střední Evropy se zástupci teplejší panonské (jihoslovanské a maďarské) oblasti. To se odráží v množství a pestrosti flóry a fauny na území národního parku Podyjí.

Obr. 020: Údolí Dyje
Vyskytuje se zde více jak 1300 druhů vyšších rostlin, z nichž několik desítek je zvláště chráněných. (např. brambořík nachový, divizna nádherná, koniklec velkokvětý, kosatec dvoubarvý, kýchavice černá či 18 druhů orchidejí). V západní části jsou původní podhorské bučiny s jedlí a tisem, které směrem na východ přecházejí v dubohabrové porosty. Mezi vzácnější druhy patří např. dřín obecný, jalovec obecný, skalník celokrajný a višeň malebná. V inverzních polohách pak roste javor klen, klokoč zpeřený či růže alpská.


Obr. 021: Růže alpská. Foto Petr Lazárek, NP Podyjí
Z živočišné říše má na území parku Podyjí domov 65 druhů savců (např. bělozubka bělobřichá, hraboš mokřadní, netopýr Brandtův či vydra říční), 152 druhů ptáků, z nichž dvě třetiny zde hnízdí (např. čáp černý – symbol NP Podyjí, dudek chocholatý, ledňáček říční, včelojed obecný a výr velký), sedm druhů plazů (např. ještěrka zelená a užovka stromová), čtrnáct druhů obojživelníků (čolek velký, mlok skvrnitý a několik druhů žab) a velké množství hmyzu, jako je například kudlanka nábožná, nosorožík kapucínek, ploskoroh pestrý, pakudlanka jižní, roháč obecný, tesařík obrovský či dvanáct zvláště chráněných druhů motýlů.

Obr. 022: Ještěrka zelená. Foto Petr Lazárek, NP Podyjí

Obr. 023: Čáp černý. Foto Petr Lazárek, NP Podyjí
Rybí populace v řece Dyji na území národního parku byla bohužel negativně ovlivněna výstavbou Vranovské přehrady ve 30. letech 20. století. Od té doby z ní do Dyje proudí chladnější voda. Změnil se i průtokový režim, který je spíše podmíněn potřebám přehradní elektrárny než potřebám ryb. To vedlo k úbytku druhů a přeměně parmového pásma na pstruhové a znemožnění migrace ryb proti proudu řeky. V roce 1965 byla navíc zbudováním znojemské přehrady znemožněna migrace ryb i dále po proudu.
Přesto je příroda v Podyjí jednou z nejvzácnějších v České republice a paradoxně za to vděčí i době bývalé železné opony, kdy se většina území nacházela v zakázaném a pohraničním pásmu. Až na lesní průseky pro hraniční zátarasy, které dnes už téměř zarostly (což jde pozorovat např. z vyhlídky Železné schody), byla příroda Podyjí ponechána přirozeným procesům bez většího lidského vlivu.
Dalším přínosem pro Podyjí bylo vyhlášení národního parku Thayatal (13,3 km²) na rakouské straně řeky Dyje k 1. lednu 2000. Vzniklo tak bilaterální chráněné území národní park Podyjí – Thayatal, z něhož ještě více profituje příroda (například skrze společné projekty ochranářů, výměnu dat, zkušeností apod.), ale i návštěvníci, pro něž je k dispozici propojená síť turistických tras či dvojjazyčné informační panely.
Národní park Podyjí lze pěšky objevovat po více jak 80 km turistických tras značených klasickým pásovým značením a směrovkami KČT, v parku Thayatal pak po 25 km tras vyznačených barevnými tabulkami. Tyto lehké až středně-náročné trasy jsou voleny tak, aby vás provedly po všech místních zajímavostech a zblízka vás seznámily s charakteristickými rysy tohoto jedinečného území. Pokud navíc využijete jejich návaznosti a křížení, můžete projít celé území od Vranova nad Dyjí na západě až po Havranická vřesoviště či město Znojmo na východě.

Obr. 024-025: Značení turistických tras v NP Podyjí (vlevo) a v NP Thayatal (vpravo)
Na významných místech jsou na obou stranách hranice rozmístěny vícejazyčné informační tabule, které vás seznámí s přírodními, historickými a vlastivědnými zajímavostmi tohoto území. Informace můžete čerpat i v návštěvnickém centru nad městečkem Hardegg. V obou vás vybaví množstvím tištěných materiálů a zejména ve druhém zmíněném je pro vás připravena moderní interaktivní expozice, kterou si zamilují i děti. Další informační centra jsou ve Vranově nad Dyjí a ve Znojmě. Od jara do podzimu také oba parky nabízejí množství tematických vycházek s průvodci. Jejich kalendář naleznete na webových stránkách parků (www.nppodyji.cz a www.np-thayatal.at).
Při výletech po obou parcích oceníte jejich nemasový charakter – davů turistů se určitě nemusíte obávat. Budete tak mít klid a čas si z četných vyhlídek vysoko nad řekou vychutnat pohledy do hlubokého údolí Dyje, jehož svahy kromě krásných zdravých lesů zdobí i četné skalní útvary a kamenná moře. Určitě si proto nenechte ujít např. skalní plošinu s obeliskem nad Ledovými slujemi a Pašeráckou stezku (červená turistická značka), která k ní vede z jihu při hraně strmého zalesněného svahu na moravské straně hranice. Dyje si přitom bude na dně údolí tiše šumět nebo se hlasitě ozývat v místech, kde byly kdysi vystavěny jezy pro vodní mlýny. Mlýny jsou už ale minulostí, zbyla po nich nanejvýše torza sklepení a louky, které u nich vznikaly jako součást hospodářského zázemí. Právě tyto louky jsou nyní ceněné pro svou bohatou květenu, kterou bere za vděk spousta hmyzu, včetně celé plejády motýlů. V neposlední řadě jsou krásné výhledy do údolí Dyje z jejího levého břehu nad znojemskou přehradou (vyhlídkový altán Králův stolec) i z pravobřežní vyhlídky Sealsfieldův kámen.

Obr. 026-027: Hardeggská vyhlídka (vlevo) a skalní útvary nad Šobesem (vpravo)
Říční údolí Dyje vám na rakouské straně hranice nejlépe pomůže prozkoumat červená turistická trasa „Thayatalweg“ mezi Hardeggem a zříceninou hradu Kaja, která je asi nejkrásnější značenou trasou na území Thayatal. Přibližně v její polovině dorazíte na úzkou skalní šíji Überstieg, kde se setkávají dva zaklesnuté mohutné meandry Dyje – rakouský Umlauf a moravský Ostroh. Kromě neopakovatelné scenérie spletitého říčního údolí je ze zdejší vyhlídky i pěkný výhled na nedalekou zříceninu Nového Hrádku.
Na moravské straně hranice vám řeku a louky nejlépe přiblíží žlutá a modrá turistická trasa sledující výrazný meandr s vinicí Šobes. Zde můžete život v řece pozorovat ze dvou visutých lávek přímo nad řekou Dyjí. A když už budete u Šobesu, nesmíte si nechat ujít jeho proslulou vinici, jednu z nejkrásnějších v celé Evropě, která vyplňuje větší část jeho jižního svahu. Vinná réva se zde pěstuje od středověku, přičemž samotná lokalita byla osídlena již v době kamenné. Hned u vinice je stánek, ve kterém během turistické sezony můžete vína z této vinice i rovnou okoštovat (především rulandské šedé a bílé, ryzlink rýnský a vlašský). O výjimečnosti zdejší lokality svědčí i fakt, že vína ze Šobesu se dostávala na stůl českých králů. Od rozcestí Pod Šobesem je to přes visutou lávku a louku po značených trasách necelý kilometr.

Obr. 028: Visutá lávka přes Dyji pod Šobesem
Dalším vinicím se pak můžete obdivovat z východního okraje obou národních parků nad vinařskými obcemi Retzbach, Hnanice, Havraníky, Popice a Konice, odkud se řádky s révou táhnou dále k východnímu obzoru a na jih do Rakouska. Daleké výhledy vám nabídne výlet po žluté a červené turistické značce, který vás provede od kultovního místa Heiliger Stein na jihu až po město Znojmo na severu. Vaše cesta bude procházet areálem rozsáhlých vřesovišť, (v období babího léta nádherně fialově rozkvetlými) s výskytem vzácných teplomilných druhů rostlin a hmyzu.

Obr. 029-032: Bývalé signálky na východě Podyjí lemují vinohrady (nahoře), podél kterých se nabízí jedinečné vycházky, třeba ve stylu nordic walking. Informační tabule od firmy Znovín Znojmo vás na nich seznámí se zdejší vinařskou tradicí i místními zajímavostmi. Určitě pak neodoláte navštívit některou ze sklepních uliček v nedalekých obcích a ochutnáte zdejší výborná vína v některém z otevřených sklípků (dole).
V následujícím seznamu naleznete další historicky a turisticky významná a atraktivní místa, která byste při svých toulkách národními parky Podyjí a Thayatal a jejich nejbližšího okolí neměli minout:
1) Nejmenší rakouské městečko Hardegg je harmonicky zasazeno do úzké kotliny potoka Fugnitz na soutoku s Dyjí. Vévodí mu hrad na skále, jehož historie sahá až do 10. stol. Pro svou malebnost se z městečka na konci 19. století stalo vyhledávané letovisko. Tato etapa byla přerušena 2. světovou válkou, respektive obdobím let 1948 až 1989, kdy železná opona z Hardeggu naopak udělala místo „na konci světa“ zažívající hospodářský úpadek a odliv obyvatelstva. Znovuotevřením hraničního mostu přes řeku Dyji v roce 1990 byl pomalu obnoven přeshraniční cestovní ruch. Dnes je Hardegg srdcem parku Thayatal a hlavním východiskem turistických tras do okolí. Na město, hrad i údolí Dyje je krásný výhled z vyhlídek z okolních skal – Einsiedler, Hennerweg, Maxplateau, Reginafelsen a Hardeggská vyhlídka na moravské straně hranic.

Obr. 033-034: Pohled na Hardegg z Hardeggské vyhlídky (vlevo) a pamětní kámen upomínající na znovuotevření mostu mezi Rakouskem a ČR v dubnu 1990 (vpravo)
2) Zřícenina loveckého hradu Nový Hrádek leží v hustých lesích centrální části Podyjí. Z jeho vyhlídkové plošiny se nabízí úchvatný pohled na Dyji mohutně meandrující kolem moravského Ostrohu a rakouského Umlaufbergu. Reliéf krajiny zde vytváří dojem tří řek tekoucích okolo hradu.
3) 800 let stará zřícenina hradu Kaja nedaleko rakouského Merkersdorfu leží na skalním hřebenu obtékaném dvěma potoky. Z 23 m vysoké hradní věže se naskýtá nádherný pohled na lesy národního parku Thayatal v údolí potoka Kajabach a dále v národním parku Podyjí. K návštěvě hradu, ve kterém v letech 1252 až 1278 často pobýval i český král Přemysl Otakar II., zvou i palác původního středověkého hradu, kašna, zbrojnice, rytířský sál, kaple a hladomorna.
4) Vranovu nad Dyjí vévodí perla baroka, vranovský zámek, který se vypíná vysoko na skále nad meandrem řeky Dyje. Ze zámku je nádherný výhled na městys i okolní svahy plné dalších krásných vyhlídek (např. Hallamasskova vyhlídka, Mniszkův kříž a Tanečnice). Z vyhlídky Claryho kříž je pak nejlepší výhled na hráz a vody Vranovské přehrady, které v letních měsících nabízí příjemné osvěžení.

Obr. 035: Zámek Vranov nad Dyjí
5) Královské město Znojmo, vystavěné nad levým břehem hlubokého údolí Dyje, je vedle Hardeggu a Vranova nad Dyjí jednou z pomyslných tří hlavních bran do národních parků Podyjí a Thayatal. V jeho historickém jádru, které je městskou památkovou rezervací, naleznete zachovalé hradby, měšťanské domy, několik kostelů a klášterů, Znojemský hrad i rozsáhlé až čtyřpatrové podzemí ze 13. až 17. stol. Národní kulturní památkou je románská rotunda sv. Kateřiny z roku 1037 se zachovalými nástěnnými malbami z roku 1134. Za návštěvu jistě stojí rozlehlý, byť z velké části stále chátrající, Loucký klášter, ve kterém je vinařsko-bednářské muzeum a vinařské sklepy firmy Znovín Znojmo. Atmosféru města podtrhují terasy nad údolím Dyje, jež jsou protkány cestičkami se skalními vyhlídkami. Nejhezčí výhledy do údolí Dyje, kterou zde z části tvoří znojemská přehrada, i na technickou památku, 48 m vysoký a 220 m dlouhý viadukt přes údolí Dyje z roku 1871, se nabízejí z ochozu kaple sv. Václava či z Hradišťských teras. Nejlepší výhledy na celé město vám pak nabídne 80 m vysoká radniční věž, z níž za dobré viditelnosti dohlédnete nejen na Pálavu, ale i rakouské Alpy. Největší znojemskou slavností, během níž se město vrací do doby krále Jana Lucemburského, je každoroční zářijové vinobraní se středověkým průvodem a dobovými trhy.
6) Památník železné opony u obce Čížov

Biosférická rezervace Dolní Morava

Biosférická rezervace Dolní Morava se nachází v nejjižnějším cípu Jihomoravského kraje poblíž hranic s Rakouskem a Slovenskem na území 320 km². Vznikla v roce 2003 rozšířením biosférické rezervace Pálava o Lednicko-valtický areál a oblast lužních lesů mezi Břeclaví, Mikulčicemi a soutokem Dyje s Moravou. V porovnání s ostatními biosférickými rezervacemi u nás leží překvapivě většina jejího území mimo CHKO či národní parky. Její součástí nicméně je CHKO Pálava.
Díky svému přírodnímu a kulturnímu bohatství představuje Dolní Morava jedinečné území v rámci celé republiky i střední Evropy. Je jen málo jiných míst, ve kterých vztah lidí a přírody doznal podobné symbiózy a dal vzniknout podobně malebné kulturní krajině. Na druhou stranu dnes tolik ceněná lužní krajina, jež vyplňuje velkou část tohoto území, původně vznikla spíše negativním vlivem člověka na přírodu. Díky středověké kolonizaci horních částí povodí řek Dyje a Moravy, respektive výraznému odlesnění jejich podhorských oblastí, začalo docházet k pravidelným intenzivním záplavám zdejšího území. To vedlo k hromadění povodňových sedimentů, tvorbě nových půdních vrstev a následně i ke změně vegetace ve prospěch mokřadů, lužních lesů a na ně vázaných ostatních složek ekosystému. Naopak zejména v době nedávné, kdy došlo k významným regulacím obou toků (na řece Dyji např. výstavbou vodního díla Nové Mlýny severně od Pálavy), byl režim pravidelných jarních záplav narušen a hrozilo vysychání lokality. Proto bylo přistoupeno k modelu umělého povodňování.

Obr. 036a-036b: Pavlovské vrchy ze severu (vlevo) a ukázka lužní krajiny podél Dyje (vpravo)
Západní části rezervace dominují Pavlovské vrchy (též zvané Pálava), zdaleka viditelné z okolní rovinaté krajiny. Jejich nejvyšší patra tvoří světlé vápencové skály, skalní suché trávníky, suchomilné křoviny a skalní stepi a lesostepi. Směrem na východ pak leží mírně členitá pahorkatina Milovického lesa s teplomilnými doubravami i panonskými dubohabřinami, která je společně s Pálavskými vrchy součástí CHKO Pálava.
Svou polohou na hranici dvou zoogeografických provincií, panonských stepí a středoevropského listnatého lesa je Pálava dosti specifická. Představuje jednu z nejteplejších a nejsušších lokalit v ČR a zároveň severní hranici rozšíření desítek jihoevropských rostlinných i živočišných druhů (např. ovsíře stepního, písečnice vlkokvěté, šalvěje etiopské neboli habešské či kobylky ságy). Tento fakt činí zdejší flóru druhově nejbohatší v rámci celé ČR, přičemž více než 200 druhů se u nás nevyskytuje nikde jinde než právě zde (např. kavyl skalní či endemit a největší unikát – hvozdík Lumnitzerův pálavský). Zejména díky jeskyním a spárám ve vápencových skalách a starým stromům je Pálava jednou z nejbohatších lokalit výskytu netopýrů v ČR.

Obr. 037: Dudek chocholatý. Foto archiv CHKO Pálava

Obr. 038: Kosatec písečný. Foto archiv CHKO Pálava
Pálava je také jednou ze tří ptačích oblastí soustavy Natura 2000 na území rezervace Dolní Morava. Nejsilnější populaci v ČR zde má např. dudek chocholatý, pěnice vlašská, strakapoud jižní a strnad luční. V národní přírodní rezervaci Křivé jezero poblíž vodní nádrže Nové Mlýny, odkud začíná pás lužních lesů podél toku Dyje, pak najdeme např. kolonii kormoránů velkých.
Na východní hranici Pálavy navazuje Lednicko-valtický areál, který se s obloukem Dyje stáčí na jihovýchod až k zámečku Lány jižně od Břeclavi. Na tomto území rod Lichtenštejnů po více než šest století budoval komponovanou kulturní krajinu, která je dnes považována za nejrozsáhlejší člověkem uměle vytvořené území v Evropě. Jde vlastně o přírodní park protkaný nejen lužními lesy a nivními loukami podél řeky Dyje, jejích kanálů a slepých ramen, ale také zámeckými parky a zahradami s exotickými dřevinami, historickými alejemi, rybníky s mokřady a romantickými a klasicistními šlechtickými stavbami z 18. a 19. století. O výjimečnosti LVA jistě svědčí i zápis do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, do kterého byl zapsán již v roce 1996.
Lednické rybníky na území areálu (ptačí oblast soustavy Natura 2000 a národní přírodní rezervace) jsou důležitou lokalitou husy velké, lžičáka pestrého, zrzohlávky rudozobé a především kvakoše nočního, kterého zde hnízdí celé dvě třetiny jeho populace v ČR.
Zbývající část rezervace Dolní Morava leží především v trojúhelníkovém území lužní krajiny jižně od Břeclavi, které na západě vymezuje řeka Dyje, respektive hranice s Rakouskem a na východě řeka Morava, respektive hranice se Slovenskem. Území je jednou velkou říční nivou těchto řek a menší řeky Kyjovky, která se společně se sítí kanálů, starých říčních ramen a mokřadů nachází mezi nimi. Z ekologického hlediska se v rámci ČR jedná o jednu z nejcennějších, nejbohatších a nejdynamičtějších tváří krajiny.
Celá oblast je v podstatě lidmi neobydlená, naopak živočichů se zde vyskytuje opravdu velké množství, a to i zvláště chráněných druhů. Nalezneme zde jedenáct druhů obojživelníků (např. blatnici skvrnitou, čolka podunajského a skokana ostronosého), ze savců zmiňme silnou populaci bobra evropského a trvalý výskyt vydry říční. Díky oboře Soutok, která vyplňuje téměř celé toto územ, zde také žije spousta černé, spárkaté a vysoké zvěře.
Nicméně největší význam má toto území z hlediska ornitologického, což bylo stvrzeno vyhlášením ptačí oblasti Soutok-Tvrdonicko v rámci soustavy Natura 2000. Bylo zde pozorováno nejméně 205 druhů ptactva, mezi nimi i dvanáct druhů dravců, včetně luňáka červeného a hnědého, orla mořského, raroha velkého, včelojeda lesního a orla královského, nejvzácnějšího hnízdícího dravce v ČR. Zejména na solitérních odumřelých dubech na loukách na Pohansku a na Lánech oko návštěvníka upoutá množství velkých hnízd čápů bílých a volavek popelavých, ve kterých lze během sezóny pozorovat čilý život. Uvnitř lužních porostů naopak hnízdí několik párů čápů černých a v dutinách stromů pak např. datel černý, holub doupňák, lejsek bělokrký, strakapoud prostřední, šoupálek krátkoprstý a žluna šedá. Nivní louky jsou domovem početné populace chřástala polního. Především neregulované toky řek Dyje a Kyjovky a jejich břehy poskytují dokonalý habitat pro břehuli říční, kulíka říčního, ledňáčka říčního a pisíka obecného.

Obr. 039-041: Sečené louky lužní krajiny jižně od Břeclavi jsou od srpna do listopadu poseté krásnými květy prudce jedovatého ocúnu jesenního (vlevo). Neodmyslitelným symbolem Pohanska jsou odumřelé staleté duby (uprostřed a vpravo).
Oblast rezervace Dolní Morava nabízí spoustu skvělých příležitostí pro pěší výlety, které vám představí neskutečné přírodní a kulturní bohatství zdejšího kraje. Množství klasických turistických tras a naučných stezek najdete jak na Pálavě, tak v Lednicko-valtickém areálu. Naopak oblasti lužních lesů a luk jižně od Pohanska značené trasy chybí. Naštěstí díky bývalým signálkám se i tak dá pouze s mapou snadno trefit až k soutoku Dyje s Moravou na česko-rakousko-slovenské hranici a následně najít cestu zpět do civilizace. Mapami, průvodci a dalšími informacemi o zdejším kraji vás rádi vybaví v některém z informačních center v Břeclavi, Lednici, Mikulově nebo ve Valticích.


Obr. 042-045: Improvizované značení jižně od Pohanska (vlevo nahoře), vás po signálkách (vpravo nahoře) a pěšince (vlevo dole) dovede až k soutoku Moravy s Dyjí (vpravo dole).
S Pálavou vás nejlépe seznámí čtrnáctikilometrová červená turistická trasa, která vás z Mikulova do Dolních Věstonic provede přes celý hřbet Pavlovských vrchů. Jedná se pravda o fyzicky náročnější výlet, na kterém budete muset nastoupat a sestoupat několik set výškových metrů, ale pokud si na něj troufnete, jistě nebudete litovat! Cestou budete odměněni dalekými výhledy do okolní malebné krajiny a zároveň vás uchvátí zdejší stepní květena. Ta je nejbohatší a nejkrásnější na jaře, kdy je v plném rozkvětu. Pastvou pro vaše oči zde v tu dobu budou stovky fialových a žlutých květů kosatců nízkých, devaterek rozprostřených, hlaváčků jarních, konikleců velkokvětých a tařic skalních. Vyplašená vašimi kroky se na pěšince před vámi možná rychle mihne nádherná ještěrka zelená. Se zdejší přírodou a geologií se cestou můžete více seznámit na naučných stezkách Turold a Děvín, které na trasu navazují. Váš výlet po Pálavských vrších bude zároveň exkurzem do dávné historie. Navštívíte zříceniny gotických hradů Sirotčí hrádek a Dívčí hrady, které se neodmyslitelně pojí s panoramatem Pálavy, a projdete místy, kde stávala slovanská hradiště, keltská oppida a kde ve starší době kamenné žili lovci mamutů. Svědčí o tom i zdejší nejznámější archeologický nález – soška Věstonické venuše, který se datuje do 29.000 – 25.000 let př. n. l.
Vedle přírodních krás a bohaté historie je dnes Pálava velice dobře známa i díky vinařství. Její svahy jsou kolem dokola načesány úrodnými vinicemi, ze kterých místní šikovní vinaři po staletí získávají ta nejlepší vína a zároveň vytvářejí neopakovatelnou kulturní krajinu. Díky zmiňované červené trase pár úseků zdejších vinic navštívíte, ale pokud byste jim chtěli věnovat více času, můžete si projít vinařskou naučnou stezku Mikulov, která toto město propojuje se všemi vinařskými obcemi Pálavy a souborem informačních panelů seznamuje výletníky s místní vinařskou tradicí. Asi nejhezčí vinařskou obcí, kterou byste neměli vynechat, je Pavlov, který je zároveň vesnickou památkovou rezervací chránící soubory staveb lidové architektury.
Samotné město Mikulov, ležící při jižním výběžku Pálavy, je kulturním centrem zdejší oblasti, které si jistě zaslouží vaši návštěvu. Vévodí mu impozantní barokní zámek vystavěný na skále nad městem. Na historickém náměstí můžete obdivovat řadu renesančních měšťanských domů s figurální sgrafitovou výzdobou a nádvorními arkádami. Významnou památkou je hrobka rodu Dietrichštejnů, kteří zdejší panství vlastnili od 16. století do roku 1945. Prohlídku historického centra lze spojit i s naučnou stezkou Židovskou čtvrtí Mikulova, která vás třinácti zastaveními provede po stopách bývalé židovské čtvrti, která mívala po Praze druhou největší židovskou komunitu v českých zemích. Nejlepší výhledy na město vám nabídne Kozí hrádek, mikulovský zámek a Svatý kopeček, na který vás dovede modrá turistická trasa, jež je lemována křížovou cestou. Na vrchu Svatého kopečku a zároveň stejnojmenné přírodní rezervace stojí kaple sv. Šebestiána, která je zdaleka viditelnou krajinnou dominantou Mikulova. Nádherný výhled a magičnost tohoto místa vás tu jistě zdrží na dlouhé minuty.

Obr. 046: Zámek Mikulov
Lednicko-valtický areál v porovnání s Pálavou nabízí oddechové turistické trasy s minimálním převýšením. Snad jediné krátké stoupání, které tu můžete absolvovat, je procházka na kolonádu Rajsnu nad Valticemi, ze které je nádherný výhled na celý LVA, Pálavu i do Rakouska. Ne nadarmo tak byla v době Studené války hojně využívána pohraniční stráží, která si zde zřídila pozorovatelnu, odkud měla dění na státní hranici a v jejím okolí jako na dlani.
Přehlédnete z ní i množství vinohradů, které Valtice, kdysi residenční sídlo Lichtenštejnů a dnes "hlavní město vína ČR", obklopují. Pakliže se o nich a zdejší vinařské tradici i rádi něco dozvíte, můžete vycházku na Reistnu spojit s asi 5 km dlouhou okružní vinařskou naučnou stezkou Valtice, která vás městem a okolními vinicemi provede a na 19 panelech vše vysvětlí (částečně k tomu využijete i bývalou signálku). Výchozím a zároveň cílovým místem může být barokní zámek Valtice s bohatou výzdobou soch a stropních maleb, v jehož sklepích naleznete degustační Salon vín ČR, kde se vám naskytne jedinečná příležitost ochutnat některá z nejlepšího sta vín z Moravy a Čech. Každoročně jsou vína vybrána v Národní soutěži vín a jistě mezi nimi budou i některá valtická. K úplně relaxaci a načerpání inspirace pak můžete využít bylinkovou zahradu Tiree Chmelar v areálu zámku, která je veřejně dostupnou přírodní zahradou splňující kritéria trvale udržitelného zahradničení.


Obr. 047-050: Zámek Valtice (vlevo nahoře), kolonáda Reistna (vpravo nahoře), bývalá signálka k Reistně (vlevo dole) a výhled z naučné stezky na Pálavu (vpravo dole)
Mezi Valticemi a Lednicí si můžete vybrat z kombinace tří značených turistických tras, které vás dovedou k nejznámějším romantickým stavbám z dob knížecího rodu Lichtenštejnů: vítězný oblouk Rendez-vous, kaple sv. Huberta, chrám tří Grácií, Hraniční zámeček, Rybniční zámeček a Apollonův chrám. Kolem tří ze čtyř Lednických rybníků až do lednického zámeckého parku vás ráda provede 11 km dlouhá naučná stezka Lednické rybníky, která vám prostřednictvím osmi panelů povypráví o zdejší flóře, fauně, historii i architektuře krajiny. V cíli na vás čeká zámek ve stylu anglické gotiky, jehož interiéry zdobí vzácné kazetové stropy. K němu přiléhá nejstarší palmový skleník v Evropě s exotickými dřevinami z celého světa a velkorysý zámecký park. Po něm se můžete provézt na motorových lodičkách a navštívit tak třeba 60 m vysoký minaret, ze kterého je fantastický rozhled do okolí nebo třeba umělou romantickou zříceninu Janův hrad.
Přírodní park Niva Dyje mezi Lednicí a Břeclaví nejlépe projdete po zelené turistické značce, kterou od Janova hradu kopíruje i naučná stezka Lužní les s patnácti informačními panely o vodním režimu lužních lesů, protipovodňové ochraně a jejich živočišných a rostlinných druzích.
V neposlední řadě můžete z Břeclavi pokračovat po zelené značce dále na jih na Pohansko, kde v 9. stol. existovalo významné hradiště Velkomoravské říše a kde dnes nalezneme další z romantických staveb éry Lichtenštejnů, zámeček Pohansko. V oboře Soutok se k trase připojí naučná stezka Pohansko, která vás na pěti infopanelech mimo jiné seznámí s nálezy této významné archeologické lokality.

Obr. 051: Na Pohansku lze nalézt i několik pěkně obnovených pevnůstek československého opevnění z let 1936–1938.