Co s píchlým kolem? Aneb jak na opravu defektu?

Defekt je bez diskuze strašákem pro každého cyklistu bez ohledu na to, jestli se jedná o profesionálního sportovce nebo víkendového cykloturistu. Prázdný plášť znamená pro další jízdu zásadní problém, proto se dnes zaměříme na způsoby odstranění defektu a také na prostředky vhodné pro prevenci.

Jak zjistit příčinu?
Jakmile během jízdy zjistíme, že u jednoho z kol (v horším případě u obou) dochází k poklesu tlaku v plášti, měli bychom zastavit a kolo zkontrolovat. Můžeme tak předejít zranění sebe sama, ale i poškození ráfku.
Snížení tlaku v plášti může být způsobeno většinou ze dvou důvodů. První je ještě poměrně příjemný a lze řešit jednoduše – příčinu úniku vzduchu hledejte u ventilku, který může být uvolněný (= povolený) nebo netěsný. Povolení ventilku může mít na svědomí nějaký „vtipálek“, působení různých teplot nebo stáří gumového těsnění.
V tomto případě je řešení snadné – ventilek vhodným nástrojem (u autoventilku užší kleště, šroubovák nebo pinzeta, u galuskového ventilku stačí prsty) dotáhneme a duši znovu napumpujeme. Jestliže je ale ventilek těsný, opravě defektu se pravděpodobně nevyhneme.

Nejčastějším důvodem snížení tlaku vzduchu v plášti je mechanické poškození duše nebo duše a pláště zároveň. Defekt samotný může způsobit procvaknutí duše o stěnu ráfku nebo propíchnutí či proříznutí pláště a duše ostrým či špičatým předmětem.

Procvaknutí je často důsledkem rychlého najetí na překážku v kombinaci s málo nahuštěným pláštěm. Proto je třeba dobře rozmyslet, zda není lepší obětovat komfort jízdy a lepší tlumící vlastnosti a nahustit duši na vyšší tlak, aby byla vůči procvaknutí odolnější.
Po procvaknutí zůstávají na duši většinou dvě díry, protože ráfek má dvě stěny, proto bývá tento typ defektu označován jako „snake bite“, tedy hadí uštknutí.

Příčinou klasického „píchnutí“ pak může být střep, trn, hřebík, připínáček nebo kousek drátu. V případě, že předmět, který defekt způsobil zůstane v plášti, je třeba ho odstranit, aby se defekt neopakoval.

Jak defekt opravit?
Každý správný cyklista by s sebou měl vozit sadu na opravu defektů. Určitě se totiž můžete dostat do situace, kdy vám opravdu nikdo s opravou nepomůže.

Co budeme pro opravu defektu potřebovat? Ideální opravná sada se skládá z následujících součástí:

  • Náhradní duše odpovídajícího rozměru s vhodným ventilkem
  • Sada lepení
  • Montpáky
  • A samozřejmě pumpa neboli hustilka

Nejrychlejším způsobem opravy defektu je výměna duše za novou. Píchnutou duši pak můžete zalepit beze stresu doma. V případě výměny duše bude tedy postup následující:

  1. Povolíme uchycení kola v přední nebo zadní vidlici (nejčastěji pomocí rychloupínáků), kolo uvolníme a vytáhneme.
  2. Zkontrolujeme plášť, jestli na něm na první pohled nenajdeme něco, co je tam „navíc“. Předmět, který způsobil defekt zkusíme odstranit.
  3. Pomocí montpák sundáme jednu z patek pláště z ráfku, abychom se dostali k duši.

  4. Podle typu ventilku povolíme jistící matku a vytáhneme duši z pláště ven.
  5. Náhradní duši lehce nahustíme, aby držela tvar a vložíme ji zpět do pláště a ventilek protáhneme otvorem v ráfku.
  6. Na upevnění patky pláště do ráfku použijeme podle potřeby opět montpáky. Patky pláště poté na ráfku porovnáme tak, aby byl pláště nasazen rovnoměrně a nehrozilo procvaknutí duše.
  7. Nakonec zbývá již jen nahustit duši na alespoň „dojezdový“ tlak a upevnit kolo zpět do vidlice.

Jestliže náhradní duši nemáme nebo se nám už jednou „poštěstilo“ a náhradní jsme již museli použít, nezbývá než použít záplatu. V tom případě, že postup podobný jako u výměny duše, jen přidáme „lepící“ část.

V současné době jsou na trhu k dispozici dva druhy sad lepení – klasická se záplatami různých velikostí a lepidlem nebo záplaty samolepící, které jsou určeny pro rychlou opravu a na dojezd domů.

V případě samolepících záplat tak stačí najít otvor v duši, zalepit ho záplatou a chvíli přidržet. Poté můžeme duši opět nahustit a pokračovat v jízdě.

Klasická sada lepení vyžaduje následující postup:

  1. Najdeme otvor v duši, kterým uniká vzduch a dle jeho velikosti vybereme vhodnou velikost záplaty. 
  2. Pro zdrsnění okolí defektu použijeme přiloženy smirkový papír. Jednak tím okolí defektu připravíme pro lepší přichycení záplaty pomocí lepidla a také ho očistíme, případně odmastíme.
  3. Otevřeme tubu s lepidlem a na místo defektu a jeho nejbližší okolí naneseme vrstvu lepidla. Lepidlo necháme zavadnout a mezitím připravíme záplatu.
  4. Ze spodní části záplaty sejmeme ochrannou (stříbrnou) fólii, přitiskneme ji na nanesené lepidlo a pevně přidržíme do zaschnutí lepidla.
  5. Po zaschnutí stačí opatrně sejmout i horní fólii, duši mírně napumpovat a vložit do pláště.
  6. Dále již můžeme pokračovat stejně jako u výměny duše.

Jak defektům předcházet?

  • Správný tlak v pláštích – bývá uveden přímo na plášti, podhuštěný plášť je na defekt náchylnější
  • Vhodný výběr pláště – na trhu je široká nabídka plášťů, které mají větší odolnost vůči defektům
  • Správná technika jízdy – vhodně volená stopa kola může předejít hlavně již zmíněnému procvaknutí duše
  • Dostatečná výška vzorku – u starých a sjetých plášťů jsou defekty pravděpodobnější
  • Bezdušové pláště – stejný princip jako u aut, bezdušové pláště jsou odolnější vůči defektům, přinášejí lepší tlumící vlastnosti, ale vyžadují speciální ráfek nebo speciální vložku do ráfku a použití tmelu
  • Duše s protidefektovou náplní – po propíchnutí dojde k zacelení duše tmelem, který je uvnitř, nevýhodou je vyšší hmotnost a otazníkem pak trvanlivost.

Několik tipů na závěr

  • Když vybíráte náhradní duši, volte správný ventilek. Galuskový ventilek se do ráfku pro autoventilek vleze, ale opačně to nejde.
  • Obecně platí, že čím větší pumpa, tím méně práce s dofukováním. Minihustilky pod košík na láhev nezaberou místo, jsou lehké, ale dofukování je s nimi náročnější než v případě např. rámových hustilek.
  • V případě, že používáte klasickou sadu lepení, zkontrolujte občas tubu s lepidlem, abyste pak nebyli nepříjemně překvapeni. Zaschnuté lepidlo už nic nezalepí.